S Martinem se střídáme v uspávání. Jeden den on, druhý já. Čteme knížku, pak vyprávíme pohádku nebo zpíváme. Někdy usne hned, jindy to trvá déle. Já u toho usínám nebo se vztekám :)
Maruška do toho totiž často povídá. Je sice hezké, že se zajímá o podrobnosti - jakou má barvu, co má na sobě, kolik toho bylo, v kolik hodin....., ale prostě to ruší! Někdy mi také říká, co má kdo dělat - "dnes půjde méďa s tatínkem do zoo, jo?", "ať potká jelena" atd. A to už vyloženě štve. Ztrácím trpělivost a říkám jí, ať si to teda vypráví sama.
Nedávno to třeba probíhalo takto:
já: a viděli tam mraveniště....
ona: a kolik tam bylo mravenců?
já: hodně
ona: kolik hodně?
já: tisíce, to bych ani nespočítala
ona: to by ani tatínek nespočítal, vid
já: ano, ani tatínek, nikdo by to nespočítal
ona: ani babička
já: ano, ani ona ne, takže....
ona: to by ani děda nespočítal, žejo
já: ano, nikdo!
ona: hmmm, ani Lukášek ne, vid
já: nikdooooooooooooooo
Žádné komentáře:
Okomentovat