Nějak se nám zase nahromadily srandičky naší Máničky. Vždy se tomu šíleně smějem, ale protože je toho poslední dobou opravdu hodně, spoustu toho zapomenu :(
Výběr toho, co mi v paměti zůstalo:
Martin Marušce vysvětlil, jak roste. Proto ona hodně jí a říká: musím hodně papat, abych byla silná a veliká jako tatínek a dosáhla na strop. Ze země!
Jednou v posteli mi důležitě povídá, že ona roste a i já rostu. Namítnu, že už nerostu. Ona se ale nedá:
"Rosteš maminko, ale po-ma-lu, to není vidět".Některé vtipné momenty jsou z toho, že ještě neumí pořádně mluvit. Třeba když zpívá Běží liška k Táboru: ".... liška se jim chovala jetě sejim vymála".
Nevím už jak to bylo, ale říkala jsem něco jako, že když ji ostříháme bude vypadat jako kluk:
"néé ja mám naušnice, takže sem holčička, kluci nenosí náušnice přece".
Někdy umí i šokovat.
Kde máš Máničko bačkorky?
"v pldeli"
Také je úžasné, jak všechno ví, všechno zná a umí (myslí si to, ale samozřejmě brzy zjistí, že to tak není). Například tvrdí, že umí číst a pak jakože čte nebo dokáže to přeci otevřít a umí to udělat a když jí to dám, jen na to jukne a klidně řekne: "neumim".
Ale už umí počítat do 5ti!!!
Roztomilá je, když nás poučuje. Uplně vážně a hlavně hrozně důležitě nám sděluje, že to musíme udělat takhle, že si musíme vzít bačkorky, že právě vařený čaj páli: "pozol tati, to pálí, se to vazilo" a tak podobně. Je prostě kouzelná.
Stejně tak, když odpovídá:
"To bude bááááječné!"
"To je ale nápad. "
Ráno nás budí (ne brzy, většinou až kol 9h) slovy: "svítí sluníčko, už nelítaj netopýři, můžeme vstávat". A ještě nás v posteli tulí a povídá jak nás má ráda.
A večer povídá:
"To byl krásný den."
A to je prostě báječné. To je hned jiný, když máte takovou šikovnou holčičku. Je optimistická, má radost ze všeho a to je krásně nakažlivé.
Je to naše zlato. Náš poklad. Naše všechno.
