další perličky naší holčičky

Nějak se nám zase nahromadily srandičky naší Máničky. Vždy se tomu šíleně smějem, ale protože je toho poslední dobou opravdu hodně, spoustu toho zapomenu :(

Výběr toho, co mi v paměti zůstalo:

Martin Marušce vysvětlil, jak roste. Proto ona hodně jí a říká: musím hodně papat, abych byla silná a veliká jako tatínek a dosáhla na strop. Ze země!

Jednou v posteli mi důležitě povídá, že ona roste a i já rostu. Namítnu, že už nerostu. Ona se ale nedá:

"Rosteš maminko, ale po-ma-lu, to není vidět".

Některé vtipné momenty jsou z toho, že ještě neumí pořádně mluvit. Třeba když zpívá Běží liška k Táboru: ".... liška se jim chovala jetě sejim vymála".

Nevím už jak to bylo, ale říkala jsem něco jako, že když ji ostříháme bude vypadat jako kluk:

"néé ja mám naušnice, takže sem holčička, kluci nenosí náušnice přece".

Někdy umí i šokovat.

Kde máš Máničko bačkorky?

"v pldeli"

Také je úžasné, jak všechno ví, všechno zná a umí (myslí si to, ale samozřejmě brzy zjistí, že to tak není). Například tvrdí, že umí číst a pak jakože čte nebo dokáže to přeci otevřít a umí to udělat a když jí to dám, jen na to jukne a klidně řekne: "neumim".

Ale už umí počítat do 5ti!!!

Roztomilá je, když nás poučuje. Uplně vážně a hlavně hrozně důležitě nám sděluje, že to musíme udělat takhle, že si musíme vzít bačkorky, že právě vařený čaj páli: "pozol tati, to pálí, se to vazilo" a tak podobně. Je prostě kouzelná.

Stejně tak, když odpovídá:

"To bude bááááječné!"

"To je ale nápad. "

Ráno nás budí (ne brzy, většinou až kol 9h) slovy: "svítí sluníčko, už nelítaj netopýři, můžeme vstávat". A ještě nás v posteli tulí a povídá jak nás má ráda.

A večer povídá:

"To byl krásný den."

A to je prostě báječné. To je hned jiný, když máte takovou šikovnou holčičku. Je optimistická, má radost ze všeho a to je krásně nakažlivé.

Je to naše zlato. Náš poklad. Naše všechno.