Maruško, řekni tatínkovi, co jsme dnes dělaly (byly jsme na hřišti nebo u Lukáška popř. v Matýsku). A ona vždy jen vykulila oči a povídá to své: Nevím.
Stejně tak, když se jí zeptám se měla k obědu - večer už prostě neví.
Poslední dobou ale ví. Pamatuje si nejen jména lidí, které nevídá často, ale i místa. Např. před 14ti dny jsme šli s Vráťou pěšky domů a on u Sokolovny povídá - tady jsem jako malej kluk bydlel.
Včera jsme jeli na výlet do Mezihoří - autem, Martin řídil - hrál tam divadlo. Bohužel mi nebylo dobře, tak jsme pak hned jeli zpátky. Maruška ihned usnula. Probudila se v Čelákovicích a dívala se z okna. A aniž bychom řekli, že už jsme v Brandýse, sama od sebe, když viděla Sokolovnu, povídá: "tady bydlel děda Vráťa".
(a takhle si pamatuje spoustu věcí, že byla tam a tam s tím a tím a dělala tam to a ono. najde vstupenku a hned ví, že je ze zoo, že tam byla když byla menší, že tam viděla žirafu atd. atd. atd.).
Doma se pak udělalo zle i Martinovi. Nakazila nás nejspíš Maruška, která měla střevní chřipku. A zatímco ona už je ok, my zalézáme do postele. Což je škoda, protože venku je nádherně. Navečer se staví Zdenda s Lukáškem - tak si spolu hrají.
Také říká: "ty brebto" :)
"co to povídáš" nebo "ty ale blábolíš".
Ráda si hraje, čte, poslední dobou ale nechce moc malovat. Sama od sebe si málokdy řekne, že se chce dívat na televizi. Což jsem ráda. Bohužel ale Martin jí často pustí nějakou pohádku nebo i věci pro ní podle mne zbytečné - dokumenty, kterým nemůže rozumět (např. o běhání). A ona na to civí. Je fain, když se občas podívá na zvířátka nebo večerníček, ale všeho moc škodí.
