S Máničkou je čím dál větší zábava. Sice stále má své období: ne a trochu vzdoru (nebudu se oblékat - bolí mě to, nechci jít ven, chci bonbon, bonbooooooon atd), ale je to prostě roztomilka, co už má svou hlavu a svůj rozum. A všechno ví líp než my. A vůbec zná a umí i to co neumí. Maruško, umíš psát? Umím. Maruško, řídit auto nebudeš. A proč? Neumíš to. Umím!!Jednak nám začalo období "a proč". Což znamená, že se stále ptá, na všechno. A proč je to červený, a proč jde táta do práce, a proč má vydělat penízky aproč..... Zároveň se ptá na význam věcí a pojmů. A to tak že je to až únavné (ale vlastně milé a zábavné): např. zpíváme jí písničku Niagára. A co je to tulák, a co je to Niagára, a co je to stálispolu, acojeto......
Veselý je, když nás utěšuje: to nevadí, mami. Zábava to je, když to říká, i když by neměla. Např. Maruško, nedělej to. A proč? Protože spadneš. To nevadí. Vadí, budeš mít bebí. To nevadí, maminko. Nebo: Maruško neotírej si ručičky do trička. A proč? Budeš ho mít špinavé. To vůbec nevadí.
Dnes byla ve školičce a nechtěla domů bez panenky, kterou si tam vyhlídla. Povídám jí: Maruško, nemůžeš si vzít tuhle panenku domu. A proč? Není naše. To mě ale vůbec nevadí. Maruško, prostě si ji nevezmeš. Brekot. Nejde to, patří do Matýska, ty máš doma jinou. Nééé, já xi tuhle.
Dost, nech ji tady, je Matýskova. Ale to vůbec nevadí. To její: Mě to nevadí je neskutečné. Vyhoď tu žvýkačku, nebo se tu přilepí. To vůbec mě nevadí :)
Ale mě to, Máničko, vadí.
Nebo neboj se, maminko. To je vždy až dojemné.
