skromnost

Ráno připravuji snídani a neb jsem měla dobrou náladu, dala jsem Marušce na výběr:

" Máničko, co si dáš k pití - chceš mlíčko, čajíček nebo kakao?" Maruška se na mě nešťastně podívala a prosebným hláskem odpověděla: "prosím vodu, maminko".

Osmička

když jsem husy pááásala, zimou se já třásala......

Hudba dohrála dřív než Maruška stihla dozpívat, tatínek jí radí, že má zmáčkout osmičku.

Mánička se na něj však zmateně podívá: co je to osmička, táto?

nj, často nás nenapadne, že to co je pro nás samozřejmé, to nevinné děcko ještě nezná.

jinak nic moc nového. nechce se oblékat, nechce za Lukáškem, pak zas nechce od něj... no normálka. Mamince pomáhá - odhrabávat sníh, vařit... jen jí to moc dlouho nevydrží. to je ale taky u malých dětí normální, brzy je vše přestává bavit.

je taky kouzelné jakou má fantazii - hraje si s panenkou nebo čímkoli a říká: já su Petra, tohle je Lukája, moje mimi. Nebo vypráví nějaké příběhy, čte atd. dokáže se sama zabavit a nechat mne chvíli na přečtení novin. také říká: mám ráda tínu, je roztomilá (naše kočička). A samozřejmě nechce spát: Mána není unavená!

často chce páju. nebo malovat. už jí to docela jde - zvládne obličej a různé čmáranice.

na všechno je: šikovná, umí, ví a zná.