Školka

V pondělí 3. 9. šla Mánička do školky. Poprvé. Jak sama říká: už jdu do velké mateřské.
První 4 dny byla jen od 8 do 10h.
V pátek do 12h. Tzn. šla domů po obědě.
Musím to zaklepat, ale zatím žádný problém. Ráno v pohodě v 7h vstane, oblékne se, v klidu se nasnídáme, učešeme. Akorát bojujem s čištěním zubů, to se jí moc nechce, tak to většinou odflákne.
Pak jdeme i s Alenkou do školky.
Marušce se tam líbí, má tam už kamarádku.
Příští týden bude celý do 12h. A pak už to začne na celý den, tj. do 15-16h.
To už asi bude horší. Tak držte palce, ať to zvládne.
Pokud to půjde, budu si ji brát po obědě. Ale ve školce z toho nadšení nejsou. Když děti přijímali, dávali přednost těm, co jdou na celý den. Tzn. že ty, co by chodily jen dopo vůbec nechtěli a nebrali.
Tak uvidíme....

Fotky:
ze zoo, s Lukáškem
z výletu lodí (z Brandýsa do Kostelce)

Mániččino mudrování plus fotky z narozenin

Alenka se po obědě probudila, hned se začala usmívat a Maruška jí povídá:
"ty si ráda na světě, viď. Tady je veselo, viď. V bříšku nebyla legrace. Tam byla jenom tma, žejo. žádní kamarádi. nic...."

Martin řekl Marušce, že si má uklidit pastelky, které byly rozházeny po obýváku (to si Alenka hrála). Po chvíli zjistí, že stále nějaké jsou na zemi.
"Máničko vždyť ty si žádný pastelky neuklidila"
Maruška se nedala:
"Vždyť jsem jich uklidila aspoň tři pldele!"
"tohle říkat nesmíš"
"proč, ty to taky říkáš"
"já můžu, já jsem tatínek. a uklízej už"
"já jsem už uklízela"
"ale ještě ti tam další 3 p.dele zůstaly".

Ještě fotky z oslavy Maruščiných 4tých narozenin.
Slavily se 23.6. u nás na zahradě.
Byly tu naši, Adélka, Vráťa, Míla se Šímou, Sommerovi, Honza Dašek a teta Pavla.
Brácha s ženou a Lukáškem byly u Petry maminky v Přibyslavi.
Dostala bonbony, omalovánky, zástěrky, svetr....

Paci Paci

Alenka už umí hezky tleskat. Stačí jí říct: paci paci a už "jede" :)
Je vůbec šikovná.
Maruška taky. Však už v pondělí nastupuje do školky. Těší se a říká: já už půjdu do velké školky do té mateřské. Tak uvidíme, jak dlouho jí to nadšení vydrží.

Kolo a zuby

Maruška byla ke konci července s našima (a spoustou dalších příbuzných) na dovolené v Poříčí. Celý týden, v chatkách, s dětma, bylo krásně teplo.
A poprvé začala jezdit na kole bez přídavných postranních koleček!!!! A to hned a bez problémů.
Šikulka. Holt měla natrénováno z odrážedla First Bike.

Alence mezitím narostl první zoubek.
Už chce chodit. Lezení ji nestačí, staví se a stále se u všeho směje.
Je tak neskutečně hodná, až tomu nemůžu uvěřit :)
V noci se sice stále budí na kojení, ale pak hned usne a spí dál. Většinou od 21h do 7h. Mezitím cca po 3h kojení. Ale to už chci zrušit. Tak uvidíme....

Maruška je už parťák. Na výlety, na povídání, na blbiny. Je to s ní vše moc veselé. Pomáhá mi každý den vyndavat nádobí z myčky a "hlídat" Alenku. Stále jí říkáme "balík" (Martin jí totiž říkal Alík balík a nějak se to chytlo) nebo "bála" (z Ála bála malá šála :D ).
Také si ráda hraje s bratránkem Lukášem.

Mám tě ráda....

Naše Maruška sice neříká: "tatínku, mám tě ráda jako sůl", ale lásku umí vyjádřit stejně krásně a hlavně originálně.

A hezky to stupňuje. Jak jsem psala dříve, měla nás ráda až do stropu. Potom povídá:

Mám tě ráda až na měsíc.

Mám tě ráda až ZA měsíc.

Mám tě ráda až do nebes.

Mám tě ráda až do nebeského ráje! (kde to slyšela, netuším)

A naposledy to bylo dokonce: Mám tě ráda až k moři!

:)))

No, je to prostě dojemné.

Jak se z Alenky stal balík

Martin začal říkat Alence Alík. Ujalo se. A protože se to rýmuje s balíkem, je to Alík balík. Někdy jenom balík.

Už měsíc odmítá dudlík. Nejdřív bez něj neusnula, teď ho plive. Do pusy si rve celou pěstičku. Ale dudlík ne a ne a ne, prostě ho nechce.

Kojí se po 3hodinách, v noci i po 2h. Usíná kolem 23h. Probudí se na kojení a spí dál. Narozdíl od Máničky, která se nakojila a pak i 2h plakala. Alenka je prostě hodné roztomilé miminko. Vstává kol 9h a přes den ještě několikrát, většinou po hodince, spinká.

Maruška na horách

V neděli 11. března 2012 odjela s dědou Zdendou za babičkou Zuzanou do Albrechtic v Jizerských horách. Já se těšila, že si odpočinu, něco doma udělám a stihnu si třeba i něco přečíst. Bohužel ale hned v neděli večer mi bylo zle, teplota 39 st. a kašel a rýma. V pondělí jsem byla na tom tak zle, že mi dělalo problém někam dojít. Ale teplotu jsem už neměla. Musela jsem k doktorce, aby mohl být Martin s náma doma a já si tak mohla odpočinout. Zánět průdušek. Antibiotika.

Ale dost už o tom, tady jde přeci o Marušku.

Takže:

Zkoušela lyžovat. Nadšeně obula lyže i helmu, šla do školičky, ale po dvou pádech to s pláčem vzdala.

V úterý šli do bazénu. V Jablonci nad Nisou. To byla nadšená.

Jinak sáňkovali, chodili na obědy a četli si Sluníčko aj.

Přijela spokojená.

Babička fotila i filmovala, dám to snad brzo na net.

Srandičky naší Máničky

Má ráda "vtipy", které sama vypráví.

Vtip je v tom, že někdo dělá něco, co normálně nedělá.

Např. "strom lítá do vody" nebo

"potká žirafa slona a říká mu: já už musím jít tak ahoj ty bonbóne (zebro apod.)".

a děsně se tomu směje a povídá: to neexistuje, vid :)

Děda Zdenda chtěl, aby říkala pořádně hlásku Č.

Maruško řekni čočka.

"Šoška"

Maruško, jak zavoláš na kočičku.

"Týno, pocem".

Martin povídá Marušce:

1 hodina má 60 minut, 1 minuta má 60 vteřin.

Maruška se začala smát. Ptá se jí proč? A ona odpoví:

Protože je to hodně vtipný!!! :o

Mrzne až bruslí

Dnes byla opravdu zima asi -10st.C.

V 14h přijela rodinka Daněčků a my s nimi vyrazili na Hrušák. My neměli brusle a tak jsme se jen klouzali. Marušce se to líbilo. Alenka spala v autě.

V 16h jsme byli promrzlí. Šlo se k nám na čaj. Alenka stále spala! Dokonce se ani kojit nechtěla - vydržela bez jídla skoro 5h. Což se dosud nikdy nestalo.

Hry

Pexeso

Hraje ho ráda, ale moc dlouho u toho nevydrží. Takže dáváme málo kartiček, ale stejně často švindluje - obrací 3 kartičky nebo je přendavá jinam.

Kámen nůžky papír

Maruška: "mami, ty uděláš kámen a já papír, jo".... "hurá, vyhrála jsem".

Co dodat.

Prostě musí mít prostě vše pod kontrolou, každému radí a samozřejmě ráda vyhrává.

Alenka

Ráda tulí mímo. Jednou Ála roztáhla všechny prstíčky na své ručičce a Maruška to komentovala:

"Jééé, ona ukazuje, že jí je pět let. To je nesmysl."

Jindy jí sama na ručce "nastavila" 3 prsty a volala: "Ukazuje, že jí jsou tři".

Také si hraje na miminko, na kočku Micku, s panenkama, ale i např. s kouskem papíru, který je jako máma atd.

A ráda čte časopis Sluníčko.

Srandičky naší Máničky

Rozbitá žárovka. Musíme ji vyměnit a dát novou. Maruška to komentuje:

"Nojo, je vybitá, nechali jste ji dlouho svítit."

Je úžasná, když nám říká, jak moc nás má ráda. Ukazuje rukama nahoru a povídá:

"Mami, já tě mám ráda až do stropu."

Martin u večeře říká Marušce:

Zítra musím do práce. No, až budeš velká, budeš taky chodit do práce.

Ta vyvalí oči: "já? já su přece holka!"

Tak jsme ji něco vysvětlili a ona: "já si najdu ženicha".

(není to doslovně, možná jsme ji k tomu nějak dovedli, to už si nepamatuju, ale zasmáli jsme se dost).

Mikulášská

Maruška byla s tatínkem v sobotu 3.12. 2011 na mikulášské - stejně jako vloni.

Chtěla jsem jít s nima, ale byla jsem tou dobou s Alenkou v porodnici (čekala jsem, že porodim až v pondělí 4.12.), takže vím o akci jen z vyprávění. Martin tam byl opět s divadlem.

Maruška zpívala písničku o beránkovi, čímž si vysloužila dáreček.

Čertů se bála, vyhnula se jim a byla v pohodě.

Jak se z Alenky stala Maruška

Alenka je Marušce neskutečně podobná. Fyzicky.

Stejné vlásky, stejná pusinka, stejné oblečení a vůbec je to celá Mánička.

Takže často jí oslovujeme Maru, Maruško, Máňo :)

Jinak se ale chová jinak - lépe spí, nekřičí tolik, má ráda dudlík a je větší.

Také lépe jí (je nakojená za 10min) a více blinká :o

Fotky snad dodám....

Jak se z Fanouše stal Vašek

Ještě doplním - opravdu jsme nevěděli, jestli budeme mít chlapečeka nebo holčičku.

Říkali jsme mu Fanouš. A já si vážně myslila, že když se nám narodí kluk, bude to František. V den porodu jsme se ale s Martinem dohodli, že vlastně asi chceme, aby se jmenoval jinak. A do papírů napsali Václav.

Vánoce

Konečně jsme prožili Štědrý den sami jako rodina.

V klidu (relativním), bez spěchu a chození po návštěvách.

Martin byl po 16ti letech přes svátky doma (předtím chodil i na Štědrý den do práce).

Po večeři (rybí polévka od maminky, bramborový salát a pstruh) jsem nakojila Alenku a teprve potom přišel Ježíšek. To bylo radosti. To bylo dárků. Maruška se radovala z každého (jeee, šampon, jééé pěna do koupele...) ale pak už jí to nějak přestávalo bavit a i ty lepší dárky (hry, kniha) jen rozbalila a šla pro další. Teprve druhý den si se skoro vším vyhrála. Nejvíc se líbila magická tabulka na kreslení (hlavně tatínkovi).

25. 12.

Doma.

26.12.

Jedeme do Boleslavi.

Naši a Zdenda s rodinkou.

Po obědě dárky. Až moc dárků.

27.12.

Doma.

28.12.

Maruška kašle. Polehává. Do Vestce tedy jedu jen já s Alenkou.

16h přijíždím.

Jsou tu Vobořilovi s dětma, Sommrovi bez dětí, naši a Petra s Lukáškem. Zdenda přijíždí později.

Dárky, pokec, jídlo, po 18h odjíždím.

Alenka celou návštěvu prospala.

29.12.

Marušce je lépe. Vstane.

Po obědě přijede Vráťa s Danou a poté i Pavel s Janou a Adélkou.

A opět dárky.

Jak se z Alenky stala Fanynka

Maruška je z miminka nadšená. Už na návštěvě v porodnici se jí moc líbilo. I doma ho chce stále pusinkovat, koukat na něj a tak.

Jen to jméno.... Když bylo v bříšku, říkali jsme mu Fanouš. A já si i myslila, že to (když se narodí kluk) bude František. Nakonec jsme to sice přehodnotili, ale stejně to bylo jedno.

Kdykoli jsem se Marušky zeptala: "ale jak se bude mimi jmenovat, když to bude holčička?", odpovídala: "bude to Fanouš". Na mé naléhání, jak to bude s holčičkou, dodávala: "no, tak to bude Fanynka" :)

A když se první dny někdo Marušky zeptal jak se jmenuje sestřička, tak tvrdila: "Fanynka". Docela dlouho si nebyla schopna zapamatovat správné jméno. I když už věděla, že to Fanynka není, nevzpomněla si na Alenku. Koukla na někoho blízko a čekala až jí napoví :)

Nyní je moje malá holčička Maruška najednou moje velká holka :o

Pozn. Sice je toto BB (Bolkův blog), ale od nyní je to i Alenky blog. Většinou se totiž příspěvky budou týkat obou dětí.

Jak se z Vašíka stal Alík

Úterý 29. 11. 2011

Protože večer jdeme do kina na divadlo, jede Maruška k babičce.

Já s Martinem si zajdem na pizzu a pak už skvělé představení amatérského spolku ochotníků Samodiv a komedie Mátový nebo citrón.

Přijede i Pavel s Péťou z Kralup, ale ty zas pak hned dom.

Středa 30. 11. 2011

V poledne jsem si měla dojet pro Marušku do Boleslavi, ale necítím se dobře, tak volám mamce ať mi ji přiveze brácha (který si tam jede pro Lukáše). Jsme domluveni, že kolem 17-18h dorazí. Jenže ještě než přijde Martin z práce, mám častější kontrakce. Vana s horkou vodou nepomáhá. Rychle balím poslední věci s sebou do porodnice a když přijde Martin domů, rozhodneme se, že hned jedeme. I když on tvrdí, že to budou jen poslíčci, termín mám 13.12. (já tvrdím že kol 4.12.). Volám tedy znovu mamce, zda si Máničku mohou nechat ještě jeden den. Ok.

V 18h jsme v Brandýské nemocnici, vyplníme formulář o jméně - kluk bude Václav. Holčičku neuvedeme. Ve 20,38 se narodí děvčátko. Personál trochu zmaten - už vyplnil všude Vaška a teď to musí přepisovat. Takže nám "vynadají" a příště prý jim to dělat nemáme :)

Po chvílí váhání pojmenujeme to nemluvňátko Alenka.

Po 21h volám opět mamce. Jsou překvapení.

Úterý 6. 12. 2011

Jedem domů!