Sice s ní vždy usínáme - střídáme se (jeden den já, druhý Martin), přečtem pohádku, zazpíváme písničku a když usne (většinou kol 21h), odcházíme.
Také máme chůvičku, takže vše a všude slyšíme.
Někdy (naštěstí nejčastěji) vydrží v pohodě až do rána a pak si sama vezme bačkurky a prostě přijde za námi nahoru.
Někdy (to se občas stává) večer volá maminku (jen tak, nebo chce napít) a tak tam jdu, uspím a zas odcházím.
Někdy (asi 3x) pláče, bojí se a tak s ní zůstanu v pokoji až do rána.
Někdy (asi 2x) přišla za náma v noci nahoru a usnula mi v posteli.
Ale je to lepší než jsem si původně představovala. Bála jsem se jí nechat na velké posteli, tak daleko od nás atd. Maruška je ale zlatíčko a zvládá to krásně. Vedle postele má nočník a když potřebuje, sama si bez problémů dojde.
Vím, že jsou děti, které spí sami od několika měsíců a to i bez rodičovského uspávání, ale my to holt máme takhle a Martin je rád, že si ji alespoň večer pořádně užije.
Žádné komentáře:
Okomentovat