sobota 30. března 2013

Mániččiny výšplechty

Při uklízení stále zůstává na zemi hromádka hraček.
Já: Maruško, ješte tohle ať zmizí.
Rozpláče se.
Já: Proč brečíš?
Máňa: Když já chci mít aspoň někde nepořádek!

Myla jsem si vlasy, ale myslím, že jsem vypadala jako obvykle. Maruška je však jiného názoru:
Mami, ty vypadáš jako úplně jiná maminka.
Já: jak to? A jsem teda tvoje maminka?
Ona: Jo, já tě poznám po hlase!

Chtěla škrábat na zádech. Tak škrábu. Ale Máničce se to nezdá a tak mi poradí:
Mami, to musíš jako když vytíráš, hezky vedle sebe.

v Albrechticích

Žádné komentáře: