Povídam jednou takhle Alence: Ty jsi moje holka.
Alenka: Ne, Ála.
Stejně když se jí Martin zeptal, zda je holka nebo kluk.
Ála, řekla Ála :)
Minulou středu jsem byla s Maruškou v Matýsku - měl se tam vyrábět lampion na průvod. Ale jen jsme tam foukacími fixami ozdobily část lampionu (a také jsme vyráběly krásný strom z papíru). Zbytek jsme složily doma. Martin pomáhal. Neměli jsme k tomu návod, ale nebylo to (pro dospělé) těžké. Alence jsem koupila také lampion, ale nedala jsem jí tam svíčku (koupila jsem tyčku se světýlkem).
V pondělí 11.11. jsme vyšly. Sraz v 16,3 na náměstí. Martin tam již na nás čekal. A s ním neskutečná spousta dalších maminek a tatínků a babiček a hlavně dětí včetně synovce Lukáše. Dorazily jsme na poslední chvíli - právě se vychází a nám ne a ne fungovat zapalovač. Tak Martin doběhl pro zápalky. Alenka v kočárku, drží svůj lampion, nechápe co se děje, ale kouka a je spokojená. Lampion je na ni těžký, takže ho pustila trochu dolu a kočárek ho přejel. Je na vyhození. Ale nevadí. Pomalu se začíná stmívat. Dojdeme k zámecké zahradě k památníku. Tak se zpívají písničky, povídá se o svatém Martinovi a o Martinovi na bílém koni, který tam opravdu přijede! A dětem dává nějaká cukrátka. To už jsou tady moji rodiče, my jim necháváme děti a jdem sami domů. Chystáme se totiž na nákupy do Letňan - potřebujem do Kiky pro matrace a podívat se na gauč, světla atak a koupit vánoční dárky.
Žádné komentáře:
Okomentovat