Při poslední kontrole u zubaře (začala jsem chodit i s holkama sem do Brandýsa neb se mi už nechce dojíždět do Prahy. teda zatím to jde ale nevím jak bych to dělala až budu chodit do práce. no a protože tady bere jen 1 zubařka a ta vezme děti jen pokud je u ní alespon jeden z rodičů, tak jsem se přihlásila taky). zjistila doktorka Marušce 5 kazů a jeden zub na vytržení (normálně by se zkažený zub nechal, popř.opravil, a počkalo by se až vypadne sám, ale bohužel zde byl i zánět dásní, takže zoubek musel ven). Zubařka zde ale řekla, že ona netrhá a poslala nás do Prahy. Kazy také spraví přístě.
Plánovala jsem že pojedu s Maru busem, nebo autem i s Alenkou (zjistila jsem si, že je tam parkoviště). Nakonec se nabídla mamka, že pojede se mnou a Alenku si vezme teta Jana Sommerová.
Pátek 21. únor
Před 9h přijedou Sommerovi a berou si Alenku.
Po 9h přijede mamka a jedem s Maruškou do Prahy Pod Krejcárkem. V 10h jsme tu. Čekání. Koupíme krabičku na zuby ve tvaru zubu. Maru zatím v pohodě. Po půl hodinovém čekání jdem na řadu. Sednu si na zubařské křeslo a Maru na mě. Doktorka spočítá zoubky a diví se, že chci anestezii. Říkám jí, že když jsem sem telefonovala, řekli mi ať se nebojim, že dají Marušce vypít takovou vodičku po které bude v pohodě. Doktorka na to, že jí to nikdo neřekl. A jestli to nedáme bez toho. No, nedáme. Dobrá - uděláme to s anestezií, jste na lačno? Ne. Takže jí neřekli že bude anestezie a nám to sice řekli ale zas nedodali že nemáme jíst. Achjo. Nakonec nám to přece jen dají - říkám že měla jen čtvrtku suchého rohlíku (měla necelou půlku a asi maličko másla). Zaplatím 150kč. Prý si Maru na zákrok nebude pamatovat.
Teď má Maru vypít asi 2loky té vodičky. A ona nechce. Začne natahovat. JDeme tedy do čekárny za babi. Scéna - Maru pláče že to nevypije. Nepomáhá vysvětlování, že je to jen proto aby jí to pak nebolelo. Nakonec ji nějak pařemluvíme a ona vypije. Už po 10ti min je jak opilá. Začne se smát, lehá si na mě, motá se, pláče, zas se směje. Za 20 min je už hodně vláčná - jdem do ordinace - musím Maru podpírat, sotva chodí :) je to veselé. Na křeslo - trhání, hrozný řev, moc pláče. Za chvilku je to za námi. Dostanu zoubek (totálně prožraný) a můžem jet domů. Je skoro 12h. Ještě že tu nebyla ALenka, musela by dlouho čekat a viděla by ječící a plačící Marušku. A ještě že jsem nejela busem - Maru se stále motá, doktorka říkala, že jí mám hlídat celý den, aby nespadla. Musíme jí podpírat. V autě usne, ale když ji přendáme doma do postele probere se a že už nebude spát, že už se prospala v autě, že bude jen odpočívat. Mamka domů, já s Maru zalezu do postele a čtem knížky. Alenka již spí (v kočárku u Jany), přivezou ji až se probudí.
Maru pak říká: "mami, já si ale všechno pamatuju"
vážně? tak co jsme všechno dělaly? Popisuje jak jsem si s babi dala kafe z automatu, čekaly jsme, pak jsme šli dovnitř, pak měla vypít vodičku a to nechtěla a pak se motala a pak jsem šla dovnitř já a vyšla jsem se zoubkem. Takže si opravdu vůbec nevybavovala to trhání. Stále tvrdila, že tam pak znova se mnou nešla. Jak jsem ale získala její zub, vysvětlit nedovedla. Věděla že ho má venku, ale podle ní jí ho netrhali.
Již po 15h je úplně ok.
Žádné komentáře:
Okomentovat